Ester Krumbachová

– born in 1923, died in 1996. Was a Czech screenwriter, director, costume designer. Often called the muse of Czechoslovak film, she is mostly known for her contribution to the New Wave of film in the 1960s. She worked closely with Jan Němec and Věra Chytilová, co-creating such movies as Diamonds of the Night (1964), Daisies (1966) and A Report on the Party and Guests(1965).


“An adventurous life in which every day was a detective story.”1


Profession: Screenwriter, set designer, costume designer, muse, “power broker of Czechoslovak film”


Trend: New Wave


Charisma: Inspiring and temperamental


“Ester was a kind of complete creator in any cultural field – art, writing, film – she always had original ideas, observations and expressions. She was a ready-made geyser of ideas. She spoke beautifully, had unusual proportions and non-conformist behavior. She didn’t look like anyone I knew.” – Libuše Jarcovjáková


Creative Years: 1964 to 1970. After the Prague Spring (1968), the Czechoslovak government convinced her not to create any more movies in Barrandov film studios.


Colors: Yellow, blue, white and black:


“In my opinion, a costume is an artistic whole which, unlike a statue or a painting, cannot be separated from time. The shortness or length of an individual performance therefore determines the silhouette and color of the costumes.”2


Spaces: Theaters, Barrandov Film studios, pubs


“I don’t have a studio. I have everything here: on the floor, on the walls, on the table,  wherever you want.”3


Places: České Budějovice, Brno, Prague


Work Prior to Theater: She organized agricultural exhibitions, grazed sheep in a Romany village and traded linen.


Inspirations: Chinese opera, Gauguin, Samuel Beckett, Bible psalms, Modigliani, Secession, Victorian Era.


Love: “[…] And when one day I found myself in a movie studio, the fateful arrow of love pierced my heart, and it was all over. I succumbed to the film as one might to alcohol.”4


Closest Male Associate: Jan Němec, director and Ester’s husband (1963-1968):


“Jan Němec and I made our first film together, Diamonds of the Night5, based on a short story by Arnošt Lustig, and we immediately fell in love with each other for life and death in such a way that I could not eat, sleep, walk, or do anything else to sustain myself.”6


“[…] she was supposed to be a costume designer, but as we worked together, I realized that the contribution could be utterly bigger and stronger, and that she was a great playwright and the spiritual guru of the project. The movie Diamonds of the Night wouldn’t be what it is without her. She told me, for example, […] that we didn’t need to make uniforms or Jewish symbols [..] that it was just a kind of gray, in the forest and on the run, life and death, so there was no need to use the standard theatrical and film accessories.”7


Closest Female Associate: Věra Chytilová:


“Ester helped me find ways to express the meaningful components of the script, to clarify what was at stake, and then to push the script in that direction, so that no image would sound empty.”89


Work Method: “… Everyone has their own inimitable fragrance. This uniqueness can be taken to such a degree that it looks like something else, reframed, but in such a way that the person’s individuality is preserved.”10


Life/Work Balance: “When I was not allowed to work, I thought I was going to die. Really! On my word. No exaggeration.”


Costumes: “She wasn’t only concerned with costumes, but about a way of seeing and the direction of the pictorial expression. That’s why she always “sewed” costumes directly on the representatives of the individual roles – the actors themselves. The way in which she dressed the actors categorically defined and determined the dramaturgical direction of the character’s functions. She co-created and completed each figure to the smallest detail, for instance with a permanently rolled-down stocking, a torn bow, a flower in a buttonhole, a blade of grass in the mouth. […] Costume design, then, was not the narrow field of her specialization; her drawings and ideas created a living organism of the actors’ clothes and, by way of this complex artistic concept, achieved a higher value intellectually.”11


Set design: “I enjoyed set design even more, for example, because I could invent everything myself. I hated when anyone tried to tell me what to do.”12


Metaphors: “Realistic stories are usually erroneous in that they only depict a certain time period. That’s not enough. You need to find out the reasons why the story happened. The exaggeration of allegories or moral lessons are like stockings that show all the runs. It doesn’t make sense to tell a small story in a small space, it makes sense to tell a small story in a large space.”13


Directing debut: “I don’t know a stupider movie than The Murder of Mr. Devil14, and I’m very ashamed that I am noted as a co-writer and that I played an extra in the film.”15


Feminism: “We live and work in a world of men. To this day, in the twentieth century, the situation is such that, in many respects, a woman can hardly do without a man, or at least not without difficulty. I mean socially. We are guests in the male world. However, this could also be an advantage for a woman, because she can easily laugh at the man’s world. ”16


“You know, I’m a woman. I’ll start with the smaller issues. Look, we execute animals, we’re insensitive to race … and that’s all the world of -isms that we live in. You are asking questions to start a philosophical discussion, perhaps an angelic one. But I’m not an angel! I’m speckled, both black and white, a bit bowlegged, I have a little hump, I’m lacking common sense, I’m crippled by life – I respond to it in my own way. Naturally, I wasn’t this tough when I was eighteen. But today I am, because I had to learn to box so they wouldn’t break my jaw… and now you want me to sit here and tell you which -ism? I don’t think so… The way one is marked by life, that brings aversion to every -ism.  We, women, one whole half of the world, are warped by some awful restrictions. And this varied understanding interests me far more than some -isms. Because it all came out of them. I am inside that -ism. That is why it is a prominent concern for me to try to change its structure in my own life – that is, to humanize what I wish to be humanized. I’m not interested in whatever else happens.”17

Texts selected by Jolanta Nowaczyk, 2021

Jolanta Nowaczyk – born 1992, Prague-based visual artist and cultural worker. Last year she graduated from 7-months WHW Akademija in Zagreb, run by What, How and For Whom? collective. Co-creator of informal initiative Ciocia Czesia which helps Polish people in obtaining legal and safe abortions in Czech Republic.
1Sarvaš, R., Nevšední setkání.[Unussual Meeting], Prague, Academia, 2003, p. 34.
2Oedipus the King, Show Program, Prague, 1963.
3Slovo má Ester Krumbachová [The Word Has Ester Krumbachová], [in:] "Literární noviny", 1993(50), p. 3
4Krumbachová, E., První knížka Ester [The First Book of Ester], Prague, Primus, 1994, p. 7.
5Krumbachová, E., První knížka Ester [The First Book of Ester]. Prague, Primus, 1994, p. 8.
6Pátrání po Ester [Searching for Ester], Director Věra Chytilová, Czech Republic, 2005.
7Image: Ester Krumbachová, Démanty Noci/ Diamonds of The Night, 1964, dir. Jan Nemec.
8Pilát, T., Věra Chytilová zblízka.[Věra Chytilová closeup] Prague: XYZ, 2010, p. 163.
9Image: Ester Krumbachová, Sedmikrasky/ Daisies, 1966, dir.Vera Chytilova.
10Hofmanová, L.: 1966. Člověk v tolika podobách... S Ester Krumbachovou o filmovém kostýmu.[A man in so many forms ... With Ester Krumbach about a movie costumes] Divadelní a filmové noviny, No.12. p. 7-8.
11Doucek, P. (ed.), Ester Krumbachová. Mučednice filmové lásky [Martyrs of Love]. Hradec Králové: Filmcentrum 1996, p. 43.
12Valtrová, M., Nelze nikoho skličovat.[No one can be discouraged] Tvorba, No. 51 (19. 12.), 1990, p. 4.
13Kopaněvová G., Jasnozřivý “Filmmaker,” inspirátorka režisérů a životodárná osobnost Ester Krumbachová [Clairvoyant "Filmmaker," directors' inspiration and life-giving personality Ester Krumbach]. In: Pavel Doucek (ed.), Ester Krumbachová. Mučednice filmové lásky. Hradec Králové: Filmcentrum 1996, p. 10
14Image: Ester Krumbachová (dir.), Čerta/ Killing The Devil, 1970.
15Jan Němec w Pátrání po Ester, Director Věra Chytilová, Czech Republic, 2005.
16Liehm, A. J., Closely Watched Films: An Introduction to the Art of Narrative Film Technique, Prague, Národní filmový archiv, 2001, p. 297.
17Slovo má Ester Krumbachová, Sešity pro literaturu, 1969, p. 59.

– (1923–1996), česká scenáristka, scénografka, kostýmní výtvarnice. Je známá především svým tvůrčím vkladem do filmů československé nové vlny 60. let, často je označována jako múza československého filmu. Blízká spolupracovnice Jana Němce a Věry Chytilové. Podílela se na filmech jako jsou Démanty noci (1964), Sedmikrásky (1966) nebo O slavnosti a hostech (1965).


„dobrodružný život, kdy každý den byl detektivka.“1


Povolání: scénografka, scenáristka, kostýmní výtvarnice, múza, „šedá eminence československého filmu”


Proud: československá nová vlna


Charisma: inspirující a temperamentní


„Ester byla typem totálního tvůrce v jakékoliv kulturní oblasti – výtvarné, psaní, ve filmu, měla vždy originální nápady, postřehy i výrazy. Byla hotovým gejzírem nápadů. Krásně mluvila, měla neobvyklé příměry a nekonformní jednání. Nepodobala se nikomu, koho jsem znala.”
Libuše Jarcovjáková


Období působení: od roku 1964 do 1970. Po roce 1968 jí státní moc „nedoporučila”, aby se podílela na dalších filmech na Barrandově


Barvy: žlutá, modrá, černá a bílá:


„Kostým je podle mého názoru výtvarným celkem, který se na rozdíl od sochy nebo obrazu nedá oddělit od času. Krátkost nebo délka jednotlivých výstupů je tedy směrodatná pro siluetu a barvu kostýmů.”2


Prostory: divadlo, filmové studio Barrandov, hospody


„Žádný ateliér nemám. Všechno mám tady, po podlaze, po zdech, po stole, kde chcete.”3


Místa: České Budějovice, Brno, Praha


Před první prací v divadle: aranžovala zemědělské výstavy, pásla ovce v cikánské osadě a prodávala len


Inspirace: čínská opera, Gaugin, Samuel Beckett, biblické žalmy, Modigliani, secese, viktoriánská éra


Láska: „[…] a když jsem se jednoho dne ocitla ve filmové [sic!] ateliéru, píchl mě u srdce osudný šíp lásky a byl se mnou konec, podlehla jsem filmu jako někdo alkoholu”4


Nejbližší spolupracovník: Jan Němec, režisér a v letech 1963-1968 i Esteřin manžel:


„S Janem Němcem jsme spolu vytvořili první film Démanty noci podle povídky Arnošta Lustiga a okamžitě jsme se do sebe na život a na smrt zamilovali tak, že jsem nemohla ani jíst, ani spát, ani chodit, ani nic, co by bylo životu prospěšné”5


„[…] měla dělat výtvarníka kostýmů, ale během té spolupráce mi došlo, že ten přínos může být diametrálně větší a silnější a že je skvělý dramaturg a duchovní guru projektu. Takže vlastně ten film Démanty noci6 by bez ní nebyl takový, jaký je. Ona mi třeba řekla, […] že není třeba dělat uniformy a židovské symboly [..] že spíš je to takové šedivé, je to v lese a na útěku a život a smrt a že není třeba tam dávat ty běžné divadelní a filmové ornamenty.“ 7 


Nejbližší spolupracovnice: Věra Chytilová:


„Ester mi pomohla najít možnosti pro vyjádření významové složky scénáře, ujasnit si, o co jde, a tím směrem pak scénář tlačit. Aby žádný obraz nevyzněl planě.”89


Způsob práce: „…Každý člověk má svou vlastní neopakovatelnou vůni. A tuto neopakovatelnost je možné dostat do takového úhlu, aby vypadal jako něco jiného, přehodnotit, ale tak, aby ve zjevu byla uchována individuální stránka osoby.“ 10


Life/work balance: „Když jsem nesměla pracovat, myslela jsem, že umřu. Opravdu, čestné slovo. To není nadsázka.“


Kostýmy: „Nešlo tu jen o kostýmy, ale o způsob vidění a směr obrazového vyjadřování. Proto vždycky ‚šila‘ kostýmy přímo na představitelích jednotlivých rolí, na hercích. Způsob, jakým je oblékala, je kategoricky zaměřoval a determinoval ve smyslu jejich charakterů k dramaturgickému nasměrování jejich funkcí. Významně spoluvytvářela a dotvářela každou figuru do nejmenších podrobností, šlo například o permanentně shrnutou punčochu, utrženou mašli, druh květiny v knoflíkové dírce, stéblo trávy v ústech. […] Tvorba kostýmů proto nebyla u ní tím úzkým polem specializace, její nákresy, podněty vytvářely z oblečení herců živý organismus a myšlenkově přesahovaly cestou komplexní výtvarné koncepce vyšší hodnoty.” 11


Scénografie: „Třeba scénografické řešení mi bylo o to milejší, že jsem si mohla všechno vymyslet sama. Nesnášela jsem, když mi do toho někdo mluvil.”12


Metafory:  „Realistické příběhy jsou většinou omylné v tom, že se dotýkají určitého časového úseku. To je málo. Vy musíte zjišťovat důvody, proč se to stalo, jak je to možné. Nadsázka podobenství nebo morality je jakýmsi šamponem, sametem, na kterém jsou pěkně vidět červi. Udělat malý příběh na malém prostoru nemá smysl, udělat malý příběh ve velkém prostoru smysl má.“13


Režijní debut: „Neznám blbější film, než je Vražda ing. Čerta14, a velice se stydím, že jsem podepsanej jako spoluscenárista a že tam vystupuju v nějakém komparsu.”15


Feminismus:  „Žijeme a fungujeme ve světě mužů. Dodnes, a to jsme ve dvacátém století, je situace taková, že se žena v řadě ohledů bez muže stěží obejde, anebo je jí přinejmenším těžko. Myslím společensky. Proto jsme v mužském světě jako hosté. V tom by ovšem mohla být i výhoda ženy, protože se mužskému světu může snáze vysmívat.“16


„Víte, já jsem ženská. Já bych chtěla začínat od úplně malých věcí. Podívejte, my popravujeme zvířata, my jsme necitelní k rasám… a to je všechno ten svět ismů, ve kterém žijeme. Vy tady kladete otázky do takové filosofické diskuse, řekla bych andělské. Ale já nejsem anděl! Já jsem kropenatá, černá a bílá dohromady, trošku křivonohá, malinko mám hrb, zas mám trošku rozumu, jsem zmrzačená životem, reaguju na něj po svém. Přirozeně jsem takto tvrdá nebyla, když mi bylo osmnáct. Ale dneska ano. Protože jsem se musela naučit boxovat, aby mi nerozbili čelist… a teď si mám sednout ke stolu a teoreticky říkat který ismus? Já myslím, že vůbec ne. To poznamenání životem, to je odpor ke každému ismu. […] Celá druhá polovina světa, a to jsme my — ženy, je deformována hroznými omezeními. A tato rozdílná chápání mě zajímají daleko víc než nějaké ismy. Protože z těch to všecko vzniklo. Já jsem uvnitř toho ismu. Proto je pro mne prominentní starosti pokusit se změnit jeho strukturu ve svém životním okruhu – to znamená polidštit to, co si přeju mít lidské. Ostatní mě vůbec nezajímá – jestli bude tohle nebo tohle.”17

Texty shromáždila Jolanta Nowaczyk, 2021

Jolanta Nowaczyk (1992) je vizuální umělkyně, která žije a pracuje v Praze. V loňském roce absolvovala program WHW Akademija v Záhřebu, který organizuje kolektiv What, How and For Whom?. Je také spoluzakladatelkou iniciativy Ciocia Czesia, která pomáhá lidem z Polska s organizací bezpečných a legálních potratů v Česku.
1Sarvaš, R., Nevšední setkání. Praha: Academia, 2003, s. 34.
2Oidipus vladař - program k inscenaci, Praha 1963
3Slovo má Ester Krumbachová, Literární noviny (č. 50), 1993, str. 3.
4Krumbachová, E., První knížka Ester. Praha: Primus, 1994, s. 7.
5Krumbachová, E., První knížka Ester. Praha: Primus, 1994, s. 8.
6Obrázek: Ester Krumbachová, Démanty Noci/ Diamonds of The Night, 1964, dir. Jan Nemec.
7Pátrání po Ester, reż. Věra Chytilová, Czechy 2005
8Pilát, T,, Věra Chytilová zblízka. Praha: XYZ, 2010, s. 163.
9Obrázek: Ester Krumbachová, Sedmikrasky/ Daisies, 1966, dir.Vera Chytilova.
10Hofmanová, L.: 1966. Člověk v tolika podobách... S Ester Krumbachovou o filmovém kostýmu. Divadelní a filmové noviny, č.12. str. 7-8.
11Doucek, P. (ed.), Ester Krumbachová. Mučednice filmové lásky. Hradec Králové, Filmcentrum 1996, s. 43.
12Valtrová, M., Nelze nikoho skličovat. Tvorba, č. 51 (19. 12.), 1990, s. 4.
13Kopaněvová G., Jasnozřivý „Filmmaker“, inspirátorka režisérů a životodárná osobnost Ester Krumbachová, [v:] Pavel Doucek (ed.), "Ester Krumbachová. Mučednice filmové lásky". Hradec Králové, Filmcentrum 1996, s. 10.
14Obrázek: Ester Krumbachová (dir.), Čerta/ Killing The Devil, 1970.
15Jan Němec w Pátrání po Ester, reż. Věra Chytilová, Czechy 2005
16Liehm, A. J., Ostře sledované filmy. Praha: Národní filmový archiv, 2001, s. 297.
17Slovo má Ester Krumbachová, Sešity pro literaturu, 1969, str. 59.