Ruta Putramentaite

– born in 1989 in Vilnius, Lithuania – is an artist based in Prague, Czech Republic. She received her bachelor’s in Photography from Middlesex University and another bachelor’s in Sculpture from the Academy of Arts, Architecture and Design, Prague, where she is now pursuing her master’s degree in Fine Arts.
Putramentaite works in sculpture, writing, audio, performance, and curating. Her interests are informed by a posthuman feminist approach and ponders what it means to be human in the 21st century, trapped in between accelerated techno-science and accelerated climate crisis.

When I think about my body, I am fascinated by the fact that billions of microorganisms make landscapes of their own in my microbiome. I am fascinated by the fact that calcium carbonate in my bones also makes the stone sidewalk I step on. I am fascinated by the fact that the water which flows through my body, is the same water flowing through the rivers, seas and oceans of the world. I cannot look past these corporeal connections as they render me and others- than- humans interdependent.  Together we translate our materialities into meanings. 

I think together with Timothy Morton, when I say that nature is not a fixed entity, but rather, a conceptual construct. I think together with Stacy Alaimo, Astrida Neimanis, Rosi Braidotti when I say that Human is a conceptual construct. In the binary logic that our species use, these two constructs reflect and reinforce a particular kind of relationship. If nature is the opposite to Human ( meaning: passive, mechanical, lacking voice/ language = lacking interiority ), then nature is an object and it is inferior. As our species sever the ties to the rest of ourselves, we observe the consequences for our evolutionary past-present-future. I do take part in this culture of severance daily, but I also search for the ways to (counter-)act it in response.

In practice it means creating (more-than-) art with (more-than-) humans. 

It means writing letters together with the worms I grow in my vermicomposter.1

It means imagining the future together with other organisms that thrive in the ruins of our civilization.234

It means participating together with the forest in eco-centric education.5

It means thinking with a Nature Reserve, of how to represent us together.6

It means singing in a choir about other lifeforms in relation to political ecology and fairytales.7

It means reading together with poets and their animal spirits, with shepherds and their sheep, with pigeons and their cities, with genetically engineered pigs and their humans.8

And it means so many more things. 

When I create, I attempt to blur the borders of where myself starts and where myself finishes. When I create, I become a forest that looks for her autonomy. I become a grasshopper that attempts to find her creativity. I become a blade of grass that searches for her subjectivity.

While de-centring the Human, I remain aware of the limitations that my humanity poses on me. Nevertheless, I stay in this tension with the belief that situated knowledge is my strength which informs me in creative ways. The position of an artist provides me with the soil in which I can root my reality and watch what grows out of it.

The text was written in collaboration with Kateřina Pencová.

1
2Ruta Putramentaite, here all is distance there it was breath, discarded objects, soil, sugar syrup, paper mache, kombucha leather, wood branches, chicken bones, Jelení, 2022, photo by Jonáš Richter, see: https://rutpu.tumblr.com/
3Image: Ruta Putramentaite, Blues Explosions, discarded objects, soil, sugar syrup, paper mache, kombucha leather, wood branches, chicken bones, Gallery 35m2, Prague, 2023, photo by Peter Kolárčik, Courtesy of the artist.
4Image: Ruta Putramentaite, Home no.4., pieces of garbage, human hair, paper mache, chicken bones, a tree branch, Atrium Žižkov, Prague, 2023, photo by Jonáš Richter, Courtesy of the artist.
5Image: Ruta Putramentaite, symposium More-than-Human Curiosity, A session on telepathic communication with non-human organisms by Liv Bugge
photo by Johana Pošová, see: https://les-woods.net/en/projects/1
6Image: Ruta Putramentaite, Divoká Šárka 2022, Birthday celebrations of Divoká Šárka with Lucie Králiková aka. Efemer Flowers, photo by Libor Galia, see: https://sarkadivoka.tumblr.com/
7Image: Ruta Putramentaite,Cooperative of Life Choir (sbor družstva život) with Denisa Langrova and Jonas Richter, performance exploring acoustic situation of the forest as well as colonising aspects the process of merging with nature, We are Woods symposium, 2019, photo by Dita Lamačová, see: https://sbordruzstvazivot.bandcamp.com/album/sbor-dru-stva-ivot
8see: https://les-woods.net/en/texts/13

– narozená v roce 1989 ve Vilniusu, Litva – je umělkyně žijící v Praze, Česká republika. Získala bakalářský titul v oboru fotografie na Middlesex University a další bakalářský titul v oboru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde v současnosti pokračuje v magisterském studiu výtvarného umění.
Putramentaitė se věnuje sochařství, psaní, zvuku, performanci a kurátorství. Ve své tvorbě vychází z posthumanistického feministického přístupu a zkoumá, co znamená být člověkem v 21. století, uvězněném mezi zrychleným rozvojem technovědy a prohlubující se klimatickou krizí.

Když přemítám o vlastním těle, fascinuje mě, kolik miliard mikroorganismů přebývá v prostředí mého mikro-biomu. Také mě dostává fakt, že z uhličitanů vápenatého v mých kostech se vyrábí I chodníkové kostky, po nichž chodím. Nedokážu uvěřit tomu, že stejná voda, která mi proudí tělem, teče v řekách, mořích a oceánech po celém světě. Na tyto skutečnosti nedokážu zapomenout, protože mě spolu s ostatními lidmi a více-než-lidmi tělesně propojují. Společně dáváme našim materialitám významy.

S Timothym Mortonem se domníváme, že příroda není pevně daná entita, ale spíše konceptuální konstrukt. Se Stacy Alaimo, Astridou Neimanis a Rosim Braidottim si myslíme, že člověk je také konceptuální konstrukt. V rámci binární logiky, k níž lidstvo tíhne, se tyto konstrukty vzájemně reflektují a upevňují svůj specifický vztah. Pokud je příroda opakem člověka (myšleno jako pasivní, mechanická, nemá vlastní hlas/jazyk, a tak postrádá nitro), pak představuje podřadný objekt. A tak zatímco lidstvo přerušuje vztahy se vším ostatním, jsme svědky dopadů naší evoluční minulosti-přítomnosti-budoucnosti. Sama se na této kultuře odloučení denně podílím, ale také hledám způsoby, jak na ni nebo proti ní reagovat.

V praxi to znamená tvořit (více-než-)umění s (více-než-)lidmi.

Znamená to psát dopisy s červy v mém vermikompostéru.1

Znamená to představovat si společnou budoucnost s organismy, kterým se bude v pozůstatcích civilizace dařit.234

Znamená to vzdělávat se ekocentricky s lesem.5

Znamená to zamýšlet se s přírodní rezervací nad tím, jak nás reprezentovat.6

Znamená to zpívat se sborem o jiných formách života v souvislosti s politickou ekologií a pohádkami. 7

Znamená to číst si s básníky a jejich zvířecími duchy, s pastýři a jejich ovcemi, s holubi a jejich městy, s geneticky vylepšenými prasaty a jejich lidmi. 8

A znamená to i spoustu dalších věcí.

Během tvorby se snažím stírat hranice mezi tím, kde mé já začíná a končí. Během tvorby se stávám lesem, který hledá vlastní autonomii. Je ze mě kobylka, jež se pídí po své kreativitě. Měním se na stéblo trávy a koukám se po své subjektivitě.

Když se pokouším decentralizovat člověka, uvědomuju si, že mě v tomto ohledu omezuje vlastní lidskost. I přes tento rozpor věřím, že mou silnou stránku jsou znalosti, které inspirují mou tvorbu. Úloha umělkyně mi nabízí úrodnou půdu, v níž mohu zakořenit vlastní skutečnost, a čekat, co z ní vyroste.

Text byl napsán ve spolupráci s Kateřinou Pencovou.

1  
2Ruta Putramentaite, zde je vše vzdálené, tam to byl dech, vyřazené objekty, půda, cukrový sirup, papírmašé, kombuchová kůže, dřevěné větve, kuřecí kosti, Jelení, 2022, foto: Jonáš Richter, viz: https://rutpu.tumblr.com/  
3Obrázek: Ruta Putramentaite, Blues Explosions, vyřazené objekty, půda, cukrový sirup, papírmašé, kombuchová kůže, dřevěné větve, kuřecí kosti, Galerie 35m2, Praha, 2023, foto: Peter Kolárčik, S laskavým svolením umělkyně.  
4Obrázek: Ruta Putramentaite, Domov č. 4., kusy odpadu, lidské vlasy, papírmašé, kuřecí kosti, větev stromu, Atrium Žižkov, Praha, 2023, foto: Jonáš Richter, S laskavým svolením umělkyně.  
5Obrázek: Ruta Putramentaite, sympozium More-than-Human Curiosity, Sezení o telepatické komunikaci s ne-lidskými organismy vedené Liv Bugge, foto: Johana Pošová, viz: https://les-woods.net/en/projects/1  
6Obrázek: Ruta Putramentaite, Divoká Šárka 2022, Oslavy narozenin Divoké Šárky s Lucií Králikovou aka Efemer Flowers, foto: Libor Galia, viz: https://sarkadivoka.tumblr.com/  
7Obrázek: Ruta Putramentaite, Sbor družstva život s Denisou Langrovou a Jonášem Richterem, performance zkoumající akustickou situaci lesa a kolonizační aspekty procesu splývání s přírodou, sympozium We are Woods, 2019, foto: Dita Lamačová, viz: https://sbordruzstvazivot.bandcamp.com/album/sbor-dru-stva-ivot  
8viz: https://les-woods.net/en/texts/13