Pinkflamingos
Pink Flamingos corp. is an artistic duo established in January 2019 by Markéta Soukupová – born 1992, and Alex Petrova –born 1993. We work primarily with the medium of computer games and gallery installations. Their main focus is on making video games. They like that video games are a medium which is capable of interacting with the spectator, who is forced to (if they allow themselves to be drawn into the game) experience the situations which they construct. In their games, they mostly address gender issues or specific social situations (stress, psychological problems, etc.). Most of the scenarios in their games are supposed to evoke a feeling of certain familiarity in the spectator, to force them to look at a situation they might experience in real life through a slightly different lens, to draw their attention to the discomfort it can bring. They mostly work with paraphrases on old, well known video games, and with the simulator genre.
We are a collective of two artists who work together on projects with social themes. Each of us has a different background: one approaches her work from a practical standpoint, the other from an artistic angle. Thanks to that, each of us has a slightly different point of view on art. For Markéta, art is something which is not easily separated from personal life, while for Alex, art is more of a profession.
Our projects are based on personal experience, therefore they can be viewed as a kind of documentation work. Our personal experience is important for the authenticity of our work. We use the video game format as the primary medium for our projects. This format is convenient due to its inherent interactivity and offers an opportunity for us to pull the spectator into the centre of a story and compel them to experience situations they might not otherwise have access to. Currently, we use 2D graphics; realistic visuals are not something that we aspire to – on the contrary, we think that overly focusing on realism could detract from the project.
It is crucial to us to find the desired visuals for each project in such a way that the appearance does not overshadow our message and at the same time doesn’t have the effect of being too infographic. In some cases, for instance, in Epic Fight1, the work on the project was preceded by research on the subject of fighting games and the stereotypes connected to them2.
It is important to define what it is we oppose.
For some projects, we appropriate existing games (Epic Fight, Maria3), while other of our games function only in the framework of the gallery exhibition (Bad Joke4, Bauhaus: The Stress Simulator5).
As a collective, our approach to work is non-hierarchical. All of our decisions are reached on the basis of mutual discussion. After discussing the basic idea, we reflect upon the ways we can approach the theme and the most important concepts involved, and then our work is split into technical and visual parts. Each of us then proceeds to work on the task she has the most experience with.
We do not believe there is a single right way to approach art, or correct art practice. Every artist should have the ability to choose to work in the way that they require. When it comes to art, in fact, different approaches are crucial – together they form a complex image.
In our practice, we try to pose questions and bring attention to those aspects of everyday reality which are overlooked by most people. Topics which interest us are the issues of capitalism, the dismal social situation and our sexuality. Our personal lives are a perpetual source of inspiration – everyday money problems, shopping for food, endless obligations, omnipresent depression and stress.
Feminism is, then, reflected in our approach to art. Existence in patriarchal society, which prevents us from doing things on the basis of how we look and what is written in our ID. It’s a role we are forced to play, without anyone asking us whether we desire to do so. The male perspective is the default, and embedded in our lives so profoundly that it is difficult to oppose, because it means being constantly aware of all of the ways in which it influences us. Being a woman is automatically political, and it requires extra labor. In our country, the general consensus is that we are all equal; the facts, however, tell a different story. Sexism is still alive and well here, evidenced, for instance, by the abundence of rape, or the ratio of men versus women holding positions in any occupation. In the art world, the situation is no different: the teachers at art universities are still predominantly male, as are the artists represented at the major art galleries.
We use art as a tool. It is a way for us to attempt to mold the world to our perspective, even just a little bit, since art is something that cannot be escaped – it surrounds us everywhere we go.
Text was written by Pink Flamingos (2021).
1See: https://ruzoviplamenaci.itch.io/epic-fight-round-2.2Epic Fight is an interpretation of fighting games such as Street Fighter or Tekken. The male characters are replaced by women - non-sexualized, yet still very deliberately stereotypical.
3See: https://ruzoviplamenaci.itch.io/maria.
4See: https://ruzoviplamenaci.itch.io/bad-joke.
5See: https://ruzoviplamenaci.itch.io/bauhaus-the-stress-simulator.
Pink Flamingos corp. je autorská dvojice Markéty Soukupové – ronarodila se v roce ku 1992, a Alex Petrové – 1993 – která vznikla v lednu roku 2019. Ve své práci pracujeme primárně s médiem PC her a galerijních instalací. Zaměřují se především na tvorbu videoher. Líbí se jim, že videohry jsou médiem, které je schopno komunikovat s divákem, který je nucen (pokud se nechá vtáhnout do hry) prožívat situace, které konstruují. Ve svých hrách se většinou zabývají genderovými otázkami nebo specifickými sociálními situacemi (stres, psychické problémy atd.). Většina scénářů v jejich hrách má v divákovi vyvolat pocit určité známosti, donutit ho podívat se na situaci, kterou by mohl zažít v reálném životě, trochu jinou optikou, upozornit ho na nepohodlí, které může přinést. Většinou pracují s parafrázemi na staré známé videohry a s žánrem simulátoru.
Jsme kolektiv dvou autorek a společně pracujeme na projektech se sociální tématikou. Každá z nás má jiné vědomostní zázemí; jedna z nás vychází z praktické zkušenosti, ta druhá z umělecké. Díky tomu má každá z nás trochu jiný pohled na věc, i na umění vůbec. Pro Markétu je umění něčím co nejde jednoduše oddělit od života, narozdíl od Alex, která ho vnímá jako práci.
Naše projekty jsou ve všech případech založeny na osobních prožitcích, a lze je tak číst i jako dokument. Osobní zkušenost je důležitá pro autenticitu výpovědi.
Jako hlavní médium, se kterým pracujeme, používáme formát počítačové hry. Ta nám vyhovuje svojí inherentní interaktivitou a možností vtáhnout diváka do středu děje a donutit ho tak prožít situace, do kterých by se jinak nedostal. Prozatím zůstáváme u klasické 2D grafiky, realistický vizuál není naším cílem, naopak si myslíme, že může být i na škodu.
Důležité je pro nás najít pro každý projekt jeho autentickou vizualitu tak, aby to, jak věc vypadá, nezastínilo to, co sděluje, a zároveň, aby věc nepůsobila příliš infograficky. V některých případech jako je Epic Fight1 práci předcházela rešerše o historii Fightovacích her a jejich stereotypech2.
Je důležité uvědomit si, vůči čemu se vymezujeme.
V některých projektech tedy pracujeme s apropriací existujících her (Epic Fight, Maria3), zatímco jiné zase fungují pouze v rámci galerijní instalace (Bad Joke4, Bauhaus: The Stress Simulator5).
Jako kolektiv pracujeme nehierarchicky – ke všem rozhodnutím se snažíme dojít pomocí vzájemné diskuze. Po prvotním nápadu společně přemýšlíme, jak téma pojmout, co je důležité, a teprve potom si práci rozdělíme na část technickou a část vizuální; pak již každá z nás pracuje na tom, s čím má větší zkušenosti.
Nemyslíme si že existuje nějaký správný přístup k umění nebo nějaká správná umělecká praxe. Každý umělec by měl mít možnost pracovat tak, jak potřebuje. V umění jsou rozdíly přístupů a vnímání nutné – dohromady vytvářejí komplexní obraz.
V naší praxi se snažíme pokládat otázky a upozorňovat na každodenní realitu, kterou lidé povětšinou přehlížejí.
Témata, která nás inspirují, jsou problematika kapitalismu, neutěšená sociální situace a vlastní sexualita. Náš život je něco, z čeho dlouhodobě čerpáme. Každodenní řešení peněz, nakupování jídla, nikdy nekončící povinnosti, všudypřítomná deprese a stres.
Feminismus se pak odráží v našem přístupu k umění. Existence v patriarchální společnosti, která zamezuje dělání věcí na základě toho, jak vypadám a co mám napsané v občance. Je to role, ve které jsme aniž by se nás někdo ptal, jestli máme zájem. Mužský pohled je tak defaultní, tak zakořeněný, že je těžké se vůči němu vymezit, neboť to vyžaduje uvědomovat si všechny jeho dopady. Být žena je automaticky politikum, což vyžaduje práci navíc. V naší zemi obecně převažuje přesvědčení, že jsou si všichni rovni, ale fakta naznačují jiné. Sexismu se tu stále daří, o čemž vypovídá například množství znásilnění, či třeba poměr mužů a žen na vedoucích pozicích v libovolném zaměstnání. Podobně je tomu i v uměleckém světě, kdy na uměleckých školách stále učí především muži a jsou i těmi, kteří vystavují ve velkých galeriích.
Umění používáme jako nástroj. Jako způsob, jak se snažit alespoň malinko měnit svět z naší perspektivy – jelikož umění je něco, co lidi obklopuje, je vidět a nedá se mu úplně uniknout.
Text napsaly Pink Flamingos (2021).
1Viz: https://ruzoviplamenaci.itch.io/epic-fight-round-2
