Kateřina Olivová
– born 1984. Performer, artist, curator, feminist, mother. She graduated from the Faculty of Arts at Masaryk University in Brno, majoring in Combined Art Studies, and from the Faculty of Fine Arts at the Brno University of Technology, from the Body Design Studio. In 2018, she was one of the finalists of the Jindřich Chalupecký Award. Together with Darina Alster, she is currently working as the head of the Studio of New Media II at the Academy of Fine Arts in Prague. In her work, Olivová explores themes of femininity, corporeality, sexuality, motherhood and feelings. The main medium used by the artist is the body, which she engages in performances full of vivid rainbow colours, radiance, joy in her own existence and nudity. Not infrequently, these performances balance on the verge of kitsch and deliberate embarrassment. In Kateřina’s work, it is difficult to define the boundary between art and life – all the more so since the protagonists of her performances are, in addition to herself, her son Lev and husband Alojzy. Olivová works as a curator at the Umakart Gallery in Brno, is the founder of the support group (not only) for mothers of artists Mothers Artlovers and, together with Darina Alster and Viktor Takač, runs the new media studio at the Academy of Fine Arts in Prague. She lives in Brno.
The Parable of Kateřina Olivová1
I wake up in a forest permeated by sunshine. I am lying in a meadow, flourishing with lush grass. There are vivid colourful flowers everywhere. The place resonates with birdsong and the trees are glowing in juicy green hues. I feel happy and I am overcome by the desire for adventure and discovery. I wonder how I appeared here, whether I am in Brno, where I live, or in Prague, where I work, or in Znojmo, where I was born. And maybe I am entirely elsewhere.
I am going on a trip. I am walking barefoot as I step on the pleasantly soft tufts of grass. I remember all the creatures that touched me, all the places I visited — how crucial it was for me to find myself at the Combined Art Studies at the Faculty of Arts after graduating from high school, where I discovered that there was something called performance, and how the world spun when I joined the Body Design Studio at the Faculty of Fine Arts. And then the world turned around once again, this time completely when my son Leo was born.2.
I keep walking as a winged unicorn joins me along the way. I tremble with joy since unicorns are my favourite mythical animals3. I am slightly astonished that another creature is approaching to join us — a white rabbit. I wouldn’t choose his company voluntarily, but I couldn’t get rid of him.
With the arrival of both animals, strange music begins to flow all around. A bit like a fanfare full of sparkling crackling sounds with a melody reminiscent of “Forever Young” by Alphaville. Music, dance, a naked body and joy are the essential gems4. I create mental and real physical space for myself, for you, for everyone. I fulfil my dreams and I shine. I think through my breasts and my soft belly and swing with the rhythm of the wind and water5.
As I walk through the fertile landscape, the sun begins to slowly set. There is a strange refracted light all around and a silhouette of a castle appears on the horizon. A beautiful grandiose building with alabaster walls and blue towers in various sizes, a castle just like in a Disney fairytale. Because fairy tales are important.
I am putting on a green dress made out of large leaves that represent the place that I come from. The corset is filled with luscious breasts that overflow the edge because it is impossible not to share this abundance of beauty. My breasts are a national treasure6. I fluff up the ruffles of my gold and pearl-stitched skirts, which are shorter at the front to expose my knees and show my tattoos. Beuys don’t cry and Marina don’t clean7. I shake my rainbow wings tentatively8. In order for me to get dressed at all, it has to be something extraordinary! Full of meaningful details, colours and glitter. I am a feminist fairy, a goddess, a queen, a female and a witch9. I am a mother, a performer, a teacher, a podium and a fat girl10. I create wherever I go, I perform my being here. I breathe art. I breastfeed the rainbow11. I spin the world around for you.
The setting sun is reaching a stage when the whole world is turning pink and I am approaching the large robust golden gate through which official visitors enter the chateau. Despite its massiveness, the gate opens easily.
Following the straight path, I am walking at a leisurely pace through the garden. It is vast and with the darkness, it is barely visible. However, various ornamentally trimmed bushes are discernible12.
The darkness is getting a little uncomfortable since there are also depths that you may not always want to look into and they might surprise you a little. Joy and love are founded on knowledge and depth, otherwise, it would not be possible. I enter the castle.
The inside does not give the same impression as the outside. I find myself in a huge hall with a high ceiling and an enormous chandelier. Everything is gloomier, darker, more mysterious. Each wooden tile is richly carved into ornamental shapes and in the middle of the room, there is a round staircase twisting in two directions. A large massive fireplace is situated in the corner of the room and an older man is sitting next to it in a velvet armchair. He has his back turned towards me, so I can only see the dark red fabric of his bathrobe. I am gradually approaching him. I feel the need to sit with this gentleman and chat with him for a while. He is a nice quiet man. Are you surprised that I’m sometimes quiet and gentle, too? That I dance and roll on the couch at the same time? Awareness13.
Soon enough the man gets up and accompanies me to the queen. She looks like Marie Antoinette. She has a bright richly pleated baroque dress. Her face is strict. Soon she tells me the reason why she had summoned me to her castle. I have to cure her horse, they have been waiting for me. It is a very important horse and no one knows what might be wrong with it. I have to find out and cure it.
I need to find someone who knows the horse. A local who could tell me what had happened to the horse so far. Then I could do it myself. I have everything I need. I know everything I need to know. After all, I have wanted to be a vet ever since I was a child. How am I preparing to complete this task? I put on spacey latex pink overalls and pack the magic potions in my bag — tiny flasks with coloured liquid, books, binoculars and a microscope. I was given a map. It is an accurate map. Drawn with every little detail one can imagine. In addition to the depiction of houses, there are even records of the individual inhabitants of houses, the location of the pets, etc. It surprises me that the map mentions me as well — performer, teacher, dealing with nudity, corporality14, feminism, motherhood, relationships, emotions, family15. A former curator of (not only) Umakart Gallery16 and Krása [Beauty] Gallery17, founder of the Breastfeeding Guerrillas18 and together with Darina Alster19 supports groups of mothers in the art industry Mothers Artlovers20. She does not separate life from art, she is fulfilling her dreams, she has a mouth full of glitter, and as an active emancipated creative force, she devises contemporary mythological stories with a feminist message. She is aware of the beauty of her own extreme musings. An embodiment of the ḍākinī — “the one who walks in the sky” or “the one who moves through space” — a young, naked figure in a dancing position, often holding a bowl made out of a skull filled with the nectar of wisdom in one hand and a curved knife that cuts off all the obstacles on the path of those who meditate in the other.
Some of her forms wear a necklace of severed heads around their necks as a symbol of the elimination of all neuroses as they trample various weaknesses and disturbing emotions into the golden sun disk beneath them. Her expression represents a total overcoming of ego and ignorance. To properly roll in glitter or to lie on the ground takes school and years of thinking. No one escapes her glitter21. Perhaps only through and towards one’s inside — but even in the last room, there she is again, dancing and laughing…
The text was created in collaboration with Katarína Klusová (2021).
1Image: Kateřina Olivová, photo: Marcin Osman. Courtesy of the artist.2Image: Kateřina Olivová, family performance with Lev Stratil at Theatrum Mundi, 2016, photo: Robert Carrithers. Courtesy of the artist.
3Image: Kateřina Olivová, performance at the exhibition "Rozkoš anebo Kelly Family?" [Pleasure of Kelly Family?], Galerie Kabinet Chaos, 2016, photo: Veronika Šrek Bromová. Courtesy of the artist.
4Image: Kateřina Olivová, Everlasting Love, performance na EPAF, 2011. Courtesy of the artist.
5Image: Kateřina Olivová, Octopussy, photo: Bet Orten. Courtesy of the artist.
6Image: Kateřina Olivová, performance at Naked Forms Festival, 2019. Courtesy of the artist.
7Image: Kateřina Olivová, Piekło kobiet [Hell of Woman] (and other tattoos), 2020, photo: Alois Stratil. Courtesy of the artist.
8Image: Kateřina Olivová, Essential, 2019, photo: Bet Orten. Courtesy of the artist.
9Image: Kateřina Olivová, Istabul Pussy, 2018, photo: Barbora Smejkalová. Courtesy of the artist.
10Image: Kateřina Olivová, Cena Jindřicha Chalupeckého [Jindřich Chalupecký Award], 2018, photo: Adéla Márová. Courtesy of the artist.
11Image: Kateřina Olivová, Láska [Love], 2015, photo: Barbora Trnková. Courtesy of the artist.
12Image: Kateřina Olivová, Giant Golden, 2012, performance, Ponava Fest. Courtesy of the artist.
13Image: Kateřina Olivová, Léto – Love vole (ve vlaku) [Summer], Galerie TIC, 2018, photo: Kamil Till. Courtesy of the artist.
14Image: Kateřina Olivová, splněný sen [fulfilled dream], 2019, photo: Martina Malinová. Courtesy of the artist.
15Image: Kateřina Olivová, Rodina – Alois a Lev Stratilovi [Family with Alois and Lev Stratil], photo: Barbora Trnková. Courtesy of the artist.
16Image: Kateřina Olivová, Galerie Umakart, performance festival Vytvrzení [Curing] (performance by Vladimír Havlík), 2018, photo: Alois Stratil. Courtesy of the artist.
17Image: Kateřina Olivová, Galerie Krása, 2015. Courtesy of the artist.
18Image: Kateřina Olivová, Kojící guerilla [Breastfeeding Gorilla], 2015, photo: Divý tvor. Courtesy of the artist.
19Image: Kateřina Olivová with Darina Alster, performance festival Crossings, 2019, photo: Katarina Kadijevic. Courtesy of the artist.
20Image: Kateřina Olivová, Manifest Mothers Artlovers. Courtesy of the artist.
21Image: Kateřina Olivová, Happiness Is The Way Back Home. Courtesy of the artist.
– narozena 1984. Performerka, umělkyně, kurátorka, feministka, matka. Absolvovala bakalářské studium na Filozofické fakultě MU, obor Sdružená uměnovědná studia, a Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, Ateliér tělového designu. V roce 2018 se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, v současné době působí společně s Darinou Alster jako vedoucí Ateliéru nová média II. na AVU. Olivová se ve své tvorbě zabývá tématy ženskosti, tělesnosti, sexuality, mateřství a citů. Hlavním médiem, které umělkyně používá, je tělo, které zapojuje do performancí plných živých duhových barev, záření, radosti z vlastní existence a nahoty. Nezřídka tyto performance balancují na hranici kýče a záměrné trapnosti. V Kateřinině tvorbě je obtížné vymezit hranici mezi uměním a životem – tím spíše, že protagonisty jejích performancí jsou kromě ní samotné i její syn Lev a manžel Alojzy. Olivová pracuje jako kurátorka v brněnské galerii Umakart, je zakladatelkou podpůrné skupiny (nejen) pro matky umělců Mothers Artlovers a spolu s Darinou Alster a Viktorem Takáčem vede ateliér nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze. Žije v Brně.
Podobenství o Kateřině Olivové1
Probouzím se v lese prosluněném sluncem. Ležím na louce, ve které bují šťavnaté traviny a všude jsou pestrobarevné květiny. Místo prozvučňuje ptačí zpěv a stromy jsou zbarvené šťavnatě do zelena. Cítím se šťastně a jimá mne touha po dobrodružství a objevování. Přemýšlím, odkud jsem se tady vzala, jestli jsem v Brně, kde žiju nebo v Praze, kde pracuju nebo ve Znojmě, kde jsem se narodila. A možná úplně jinde.
Vydávám se na cestu. Kráčím bosky a našlapuji na příjemně měkké trsy trávy. Vzpomínám na všechny bytosti, které se mě dotkly, na místa, která jsem navštívila – jak zásadní pro mě bylo se po studiu na gymnáziu ocitnout na Sdružených uměnovědných studiích na Filozofické fakultě, kde jsem objevila, že existuje performance a jak se mi protočil svět, když jsem nastoupila studovat Tělový design na FaVU. A pak se svět otočil ještě jednou a to úplně, když se narodil syn Lev2.
Kráčím a po cestě se ke mně přidává okřídlený jednorožec. Tetelím se štěstím, jelikož jednorožci jsou má nejoblíbenější bájná zvířata3. Trochu mně zaráží, že se připojuje ještě jiný tvor – bílý králík. Jeho společnost bych si dobrovolně nevybrala, ale už se ho nemohu zbavit.
S příchodem obou zvířat se kolem začíná linout zvláštní hudba. Trochu jako fanfára plná jiskrných prskavo cinkacích zvuků s melodií připomínající “Forever young” od Alphaville. Hudba, tanec, nahé tělo a radost jsou základními drahokamy4. Vytvářím mentální i skutečný prostor pro sebe, pro tebe, pro všechny. Plním si sny a zářím. Přemýšlím prsama a měkkým břichem a houpu se do rytmu větru a vody5.
Jak tak kráčím úrodnou krajinou, pomalu začíná zapadat slunce. Všude kolem se rozprostírá zvláštní lomené světlo a na horizontu se rýsuje silueta zámku. Krásná vznosná budova se zdmi z alabastru a modrými věžmi různých velikostí, pohádkový hrad jako v Disneyovce. Protože pohádky jsou důležité.
Oblékám si zelené šaty z velikých listů, které reprezentují místo, odkud pocházím. Korzet je vyplněný bujným poprsím, které mi překypuje přes okraj, protože o tolik krásy je nemožné se nepodělit. Moje prsa jsou národním bohatstvím6. Řasím si volány sukní prošívaných zlatem a perličkama, které jsou vpředu kratší, aby poodhalovaly kolena a ukazovaly moje kérky. Beuys don’t cry a Marina don’t clean7. Protřepávám si zkusmo duhová křídýlka8. Abych se vůbec mohla obléct, musí to být něco úžasného! Plného významotvorných detailů, barev a glitrů. Jsem feministická víla, bohyně, královna, samice a čarodějka9. Jsem matka, performerka, pedagožka, poděs a tlusťoška10.Tvořím kudy chodím, performuju tedy jsem. Dýchám umění. Kojím duhu11. Roztáčím pro tebe svět.
Zapadající slunce dochází do stádia, kdy se zbarvuje celý svět růžově a já se blížím k velké zlaté robustní bráně, kterou do zámku vstupují oficiální návštěvy. Brána se otevírá i přes svoji masivnost snadno.
Po rovné cestě jdu klidným tempem zahradou, která je rozlehlá a díky tmě již málo viditelná. Jsou ale patrné různé ornamentálně zastřižené keře12.
S tmou začíná být trochu nepříjemno, vyjevují se i hloubky, na které možná nechceš vždycky koukat a trochu tě překvapí. Radost a láska stojí na poznání a hloubce, jinak by to nešlo. Vstupuji do zámku.
Vnitřek nepůsobí dojmem vnějšku. Ocitám se v obrovské hale s vysokým stropem a obrovským lustrem. Vše je pochmurnější, tmavší, tajemnější. Každá dřevěná dlaždice je bohatě vyřezávaná do ornamentálních tvarů a uprostřed místností se ve dvou směrech točí kulaté schodiště. V rohu místnosti se nachází velký masivní krb a u něj sedí v sametovém ušáku starší muž. Je ke mně otočený zády, a tak vidím pouze tmavě červenou látku županu. Postupně se k němu blížím. Cítím potřebu na chvíli s tím pánem posedět a popovídat si. Je to milý tichý muž. Překvapuje tě, že jsem taky někdy tichá a jemná? Že tančím a válím se na gauči zároveň? Zvědomování13.
Muž posléze vstává a doprovází mne za královnou. Vypadá jako Marie Antoinetta. Má světlé bohatě řasené barokní šaty. Tvář má přísnou. Brzy mi sděluje důvod toho, proč si mně do zámku povolala. Mám vyléčit jejího koně, čekali na mně. Je to důležitý kůň a nikdo neví, co mu je. Musím to zjistit a vyléčit ho.
Potřebuji najít někoho, kdo toho koně zná. Místního, který mi povypráví, co se koni dělo do teď. Potom už to zvládnu sama. Umím a mám všechno, co potřebuju. Ostatně už od dětství jsem chtěla být veterinářka. Jak se chystám k provedení úkolu? Oblékám si spacy latexový růžový overal a do tašky si vkládám kouzelné lektvary – ampulky s barevnou tekutinou, knihy, dalekohled a mikroskop. Dostala jsem mapu. Je to přesná mapa. Vykreslená ve všech detailech, které si člověk jenom může představit. Kromě domů jsou na ní záznamy o jednotlivých obyvatelích domů, umístění domácích zvířat apod. Překvapuje mě, že v mapě se píše i o mě – performerka, pedagožka, zabývá se nahotou, tělesností14, feminismem, mateřstvím, vztahy, emocemi, rodinou15. Bývalá kurátoka (nejen) Galerie Umakart16 a Galerie Krása17, zakladatelka Kojící guerilly18 a společně s Darinou Alster 19 podpůrné skupiny pro matky v uměleckém provozu Mothers Artlovers20. Život neodděluje od umění, plní si své sny, má pusu plnou glitrů, jako aktivní emancipovaná tvůrčí síla tvoří novodobé mytické příběhy s feministickým poselstvím. Je si vědoma krásy vlastního extrémního uvažování. Ztělesnění dákiní – „té, která kráčí nebem” nebo “té, která se pohybuje v prostoru” – mladá, nahá postava v taneční pozici, často drží v jedné ruce misku z lebky, naplněnou nektarem moudrosti a v druhé ruce zakřivený nůž, kterým odsekává všechny překážky na cestě meditujících. Některé její formy mají kolem krku náhrdelník z uřezaných hlav jako symbol odstranění všech neuróz a do slunečního disku pod sebou zašlapávají různé slabosti a rušivé emoce. Její výraz představuje kompletní překonání ega a nevědomosti. K tomu, aby se člověk uměl dobře vyválet v glitrech nebo ležet na zemi, je zapotřebí škola a roky přemýšlení. Nikdo jejím třpytkám neunikne21. Jedině snad do vlastního nitra a tam v nejzazší místnosti zase tančí a směje se ona…
Medailon vznikl ve spolupráci s Katarínou Klusovou (2021).
1Obrázek: Kateřina Olivová, foto: Marcin Osman. S laskavým svolením umělkyně.
