Zorka Ságlová
– born in 1943. Died in 2003. She was a Czech artist who utilized fabrics, painting and performance in her artistic practice. The leitmotif of her works was the rabbit – symbol of fertility and mother earth. At the end of the 1960s she combined elements of land art and performance, creating ephemeral situations in the landscape
Medium: paintings, performance, fabrics
Used materials: satin, condoms, strings, bags of gasoline, fire
Color: monochromatic or two opposing colors (green/red, red/yellow)
Creative years: 60s – 2003
Cities: Humpolec and Prague
Spaces: studio, meadow1, abandoned stronghold
Music: Plastic People of the Universe & The Primitive
Inspirations: nature, Yves Klein actions and monochromes, Zero group
Influence: “The closest and well-founded source of this information for Zorka Ságlová was her cousin Jiří Padrta, who maintained friendly relations with, for example, the theorist of the French neo-realists Pierre Restany or with the artists Arman, Cesar and Martial Rayss.”2.
Development of practice: “At various times, her works are characterized by pure painting qualities, thus have a strong conceptual basis, immaterialness and “making”. They follow the principle of the game, turn to mythology and story, admit a fragment and a quote as their source, work with context (environmental, genre and art history), are constructive and contain elements of land-art. They pay attention to the optical parameter, but – sometimes and otherwise – mainly to the content page. They relate to events of their own destiny and experienced situations, they are exceptionally autographic, but they also – far more often – deal with processes and events independently of a specific subject.”3.
Work/life balance: new drawing every day, during cooking
Motivation: “Ságlová motivated herself with effort to understand, process and deal with the complex experience of the world, and with the ambiguous tone of artistic creation.”
Brakethrough: Seno – sláma exhibition at the Václav Špála gallery in 1969.
“In one room I displayed yellow bales of straw and green bales of dried alfalfa, in the other room – hay that my friends and I bought and scattered. Visitors spontaneously created new orchards from hay and straw. And played reproduced rock music.”4.
Mother: “When my daughter was little, I clearly preferred to take care of her over my own work. I don’t know how other artists deal with it”5.
Wife: Jan Sagl, photographer and nearest collaborator of Zorki Sagl, who has often documented her performances. “However, there were many extra connections with the Sagils, and the most impressive of them was the rare creative harmony that radiated from them. Although their work comes from different disciplines, they do not deny the same way of perceiving and thinking about the world that surrounded them and which they also co-created. Their hard – won, side – by – side, free position brought certain values that they accepted and valued together. One of these principles is a deep respect for education and culture, or more precisely for all cultivators that we would include in the humanistic deposit of humanity. With their own intelligence, they both comment on these traces in their paintings and photographs, and their interpretation brings the current essence of the past and the present.”6.
Leitmotif: “In 1980, I chose a rabbit as a guide in this work7, which is suitable for this with its original meanings in different cultures – as a symbol of constant renewal of life, bound with lunar symbolism and mother-earth symbolism, as a hero civilizer and as mediator between man and the transcendent”8.
To quote art history: “… My dialogue with the history of culture or poetic intervention in various time layers of history dates back to my events (1970 – Tribute to GO and Laying of Pleas near Sudoměř, 1972 Tribute to Fafejt), continues in tapestries since 1979 – with themes of sphinx, rabbit and batman. Since that year, I have been studying cultural history as a means of approaching self-knowledge.”
Feminine art: “I don’t think there is any female art. Although, on the contrary, mostly art made by women is different. In my opinion, for example, Sonia Delaunay is clearly more interesting than Robert. I also think that art like Niki de Saint-Phalle did could not be done by a man. The complete concentration that Sophie Curtil works with also seems to me to be quite extraordinary. But I would not call their work “women’s’ art”.9.
Body: “It doesn’t matter to me, there is more physicality in laying diaper on the lawn or printing a stamp on the canvas. I am definitely intensely aware of the corporeality of ordinary painting and I never know if the head or hands paints more. It’s more like someone else. This is clear with stamp drawings, there it is a more gestural matter. The experience with weaving is important for me, there is a great connection between the body and the material, but it is even more complicated due to the time dimension. In drawings with a rabbit, it is clearly work with the body, of course with the rabbit”10.
Elements: “Because Zorka and I were keen cytologists and Vĕra Jirousová a cabalist, we decided to organize a series of concerts devoted to the elements. First, the Fish Fest, was dedicated to water. Zorka designed and sew blue-green costumes embroidered with fish and medusas. It was the first time the band performed in our own costumes. At the end a carp was tossed at the audience. Bird Fest was an authentic success. […] I told the boys to get the feathers from Libuš at the poultry plant. They brought a whole bag. When we cut the tapes holding it together, the club floor got covered with ankle-deep layer of dawn. During the performance people grabbed handfuls of feathers and threw it in the air.”
Time: “After all, I consider the experience of ANOTHER TIME to be the greatest benefit that weaving has given me. It is a non-transferable experience. When one sits in that tapestry all year and day after day, the perception of time changes and one understands that the symbolism of time associated with weaving is lawful. I could have done it in that standing time of Bolshevism, because that mythical time of weaving helped me survive.”
Texts selected by Jolanta Nowaczyk (2021).
1Image: Zorka Ságlová, Laying Napkins Near Sudomer, 1970, photo Jan Sagl. Courtesy of the artist.2Bučilová, L., Zorka Ságlová: Úplný přehled díla [Zorka Ságlová Complete Overview of Work], KANT 2009, p. 14.
3Pokorný M., Zorka Ságlová: Několik Oklik, [in:] "Zorka Ságlová", Národní galerie v Praze, 2006, p. 30.
4Zorka Ságlová, Praha 2006 – the non-paged part of the image catalog in the Actions chapter.
5Interview with Zorka Ságlová made by Věra Jirousová, Výtvarné umění [Fine Arts], 1993(1), s. 49.
6Juříková, Magdalena: introduction to the JIN-JANG exhibition, Zorka Ságlová a Jan Ságl. Obecni galerie Beseda, Praha, 4.5.–13.6.2004.
7Image: Zorka Ságlová, Seno Slama [Hay Straw], 1969, photo Jan Sagl.
8Zorka Ságlová, Lenka Šimkova, Miroslav Kubik Gallery in Litomyšl, 2019, str. 23.
9Interview with Zorka Ságlová made by Věra Jirousová, Výtvarné umění [Fine Arts], 1993(1), s. 49.
10Interview with Zorka Ságlová made by Věra Jirousová, Výtvarné umění [Fine Arts], 1993(1), s. 49.
![]()
– narodila se v roce 1943. Zemřela v roce 2003. Česká umělkyně, v jejíž tvorbě najdeme práci s tkaninou, malbu i využití performance. Ústředním a opakujícím se motivem jejích děl byl králík, symbol plodnosti a Matky země. Na konci 60. let iniciovala pomíjivé situace v krajině, v nichž spojovala land art a performance.
Médium: obrazy, performance, tkaniny
Používané materiály: satén, prezervativy, provázky, kanystry s benzínem, oheň
Barva: monochromatická nebo dvě opačné barvy (zelená/červená, červená/žlutá)
Doba působení: od 60. let 20. století
Města: Humpolec a Praha
Místa: studio, louka1, opuštěná tvrz
Hudba: The Plastic People of the Universe & The Primitives
Inspirace: příroda, akce a monochromatické obrazy Yvese Kleina, skupina Zero
Vliv: “Nejbližším a značně fundovaným zdrojem těchto informací byl pro Zorku Ságlovou její bratranec Jiří Padrta, který udržoval přátelské vztahy například s teoretikem francouzských novorealistů Pierrem Restanym nebo s umělci Armanem, Cesarem a Martialem Rayssem.”2.
Umělecký rozvoj: „Její díla se v různých časových okamžicích vyznačují tu ryzími malířskými kvalitami, tu zase silným konceptuálním základem, nemateriálností i “uděláním”. Sledují princip hry, obracejí se k mytologii a příběhu, jako svůj zdroj přiznávají fragment i citát, pracují s kontextem (environmentálním, žánrovým i uměleckohistorickým), jsou konstruktivní i land-artová. Dbají na optické parametr, ale –jindy a jinak – především na obsahovou stránku. Vztahují se k událostem vlastního osudu a prožívaným situacím, jsou výjimečně autografická, ale také – daleko častěji – zpracovávají procesy a děje nezávisle na konkrétním subjektu”3.
Work/life balance: každý den jeden obraz během vaření oběda
Motivace: Ságlová tvořila, aby pochopila, přetvářela a vyrovnala se s komplikovaným zakoušením světa, stejně jako netypickým charakterem umělecké tvorby.
Přelom: výstava Seno – sláma v galerii Václava Špály v roce 1969 „V jedné místnosti jsem vystavila žluté balíky slámy a zelené balíky sušené vojtěšky, v druhé místnosti seno, které jsme s přáteli koupili a rozhazovali. Návštěvníci denně ze sena a slámy spontánně vytvářeli nové sestavy. K tomu na stěnách cvrkalo množství kobylek a hrála reprodukovaná rocková hudba.”4.
Matka: „Když byla moje dcera malá, dávala jsem jednoznačně přednost starání se o ni před vlastní prací. Jak to řeší ostatní umělkyně, nevím”5.
Žena: Jan Ságl, fotograf a nejbližší spolupracovník Ságlové, který také často dokumentoval její performativní akce: „U Ságlových existovalo však mnoho spojitostí navíc a z nich nejpůsobivější byla vzácná tvůrčí harmonie, která z nich vyzařovala. I když jejich práce pochází z různých oborů, nezapřou stejný způsob vnímání a uvažování o světě, který je obklopoval, a který si zároveň spoluvytvářeli. Jejich pracně – bok po boku – vydobývaná svobodná pozice přinášela určité hodnoty, které přijali a cenili společně. Jedním z těchto principů je hluboká úcta ke vzdělanosti a kultuře, přesněji řečeno ke všemu kultivujícímu, co bychom zahrnuli do humanistického depositu lidstva. S inteligencí sobě vlastní oba komentují ve svých obrazech a fotografiích tyto stopy, a jejich interpretace přináší aktuální esenci minulého i současného”6.
Hlavní motiv: „V roce 1980 jsem si vybrala jako průvodce v této práci a studiu králíka7, který je k tomu vhodný svými původními významy v různých kulturách – jako symbol neustálé obnovy života, vázaný se symbolikou lunární a symbolikou matky-země, dále jako hrdina civilizátor a jako prostředník mezi člověkem a transcendentnem”8.
Citát z dějim umění: „…můj dialog s historií kultury či poetická intervence do různých časových vrstev historie se datuje do mých akcí (1970 – Pocta G. O. a Kladení plín u Sudoměře, 1972 Pocta Fafejtovi), pokračuje v tapisériích od roku 1979 – s tématy sfingy, králíka a batmana. Od téhož roku studuji kulturní historii jako prostředek přiblížení se poznání sebe sama.“
Ženské umění: „Myslím, že žádné ženské umění neexistuje. I když naopak, většinou umění dělané ženou bývá jiné. Například pro mě je Sonia Delaunay jednoznačně zajímavější než Robert. Také si myslím, že umění jako dělala Niki de Saint-Phalle by nemohl udělat muž. Naprostá soustředěnost, s jakou pracuje Sophie Curtil, se mi také zdá být zcela mimořádná. Nenazývala bych ale jejich práci „ženským uměním”9.
Tělo: Pro mě není podstatné, zda je víc tělesnosti v položení plíny na trávník nebo otištění razítka na plátno. Rozhodně si intenzivně uvědomuji tělesnost při obyčejném malování a nikdy nevím, zda maluje víc hlava či ruka. Spíš je to někdo jinej. Jasné je to u razítkových kreseb, tam je to více gestuální záležitost. Důležitá je pro mě zkušenost s tkaním, tam je velká provázanost těla s materiálem, ale je to ještě komplikovanější díky časovému rozměru. U kreseb s králíkem je to jednoznačně práce s tělem, samozřejmě králičím.“10.
Živly: „Já i Zorka jsme byly zapálení keltologové a Věra Jirousková kabalistika, a tak jsme se rozhodli zorganizovat sérii koncertů věnovaných živlů. První, Fish Fest, byl věnovaný vodě. Zorka navrhla a ušila modro-zelené kostýmy vyšívané medúzami a rybami. Bylo to poprvé, kdy kapela vystoupila ve vlastních oblecích. Na konci hodili do publika kapra. Bird Fest byl skutečný úspěch (…) Řekl jsem klukům, aby peří sehnali v Libuši, kde byla drůbežárna. Přivezli celý pytel. Když jsem přestříhli pásky, které pytel držely, podlahu klubu pokryla vrstva peří sahající po kolena. Během koncertu lidé nabírali peří do hrstí a vyhazovali ho do vzduchu.“
Čas: „Ostatně já sama pro sebe za největší přínos, který mi dalo tkaní, považuji prožitek JINÉHO ČASU. Je to nepřenosná zkušenost. Když u té tapiserie člověk sedí celý rok a den po dni, vnímání času se změní a člověk pochopí, že ta symbolika času spojená s tkaním je zákonitá. Mohla jsem to dělat v tom stojatém čase bolševizmu, protože ten mýtický čas tkaní mi pomáhal přežít”.
Texty vybrala Jolanta Nowaczyk (2021).
1Obrázek: Zorka Ságlová, Laying Napkins Near Sudomer, 1970, photo Jan Sagl. S laskavým svolením umělkyně.3Pokorný M., Zorka Ságlová: Několik Oklik, [v:] "Zorka Ságlová", Národní galerie v Praze, 2006, p. 30.
4Zorka Ságlová, Praha 2006, the non-paged part of the image catalog in the Actions chapter.
5Interview with Zorka Ságlová made by Věra Jirousová, Výtvarné umění [Fine Arts], 1993(1), s. 49.
6Juříková, Magdalena: introduction to the JIN-JANG exhibition, Zorka Ságlová a Jan Ságl. Obecni galerie Beseda, Praha, 4.5.–13.6.2004.
7Obrázek: Zorka Ságlová, Seno Slama [Hay Straw], 1969, photo Jan Sagl. S laskavým svolením umělkyně.
9Interview with Zorka Ságlová made by Věra Jirousová, Výtvarné umění [Fine Arts], 1993(1), s. 49.
10Interview with Zorka Ságlová made by Věra Jirousová, Výtvarné umění [Fine Arts], 1993(1), s. 49.
