Mia Milgrom

–Born in 1996 in Prague, Czechia. Artist and curator based in Prague. In her work, she is fascinated by the tension created by unstable and troubled environments, systems of support, and the increasingly exhausted relations of the human and nonhuman world. Her sculptures and installations oscillate between the fragile moment of falling apart and an intuitive symbiosis of the elements. She finished her studies at the Academy of Fine Arts in Prague, during which she spent a semester abroad at Cooper Union in New York as well as at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. Her works have been exhibited at Fait Gallery, Rudolfinum, the 4th Tbilisi Triennial, SVĚTOVA 1, and others. She co-curates the program at Garage Gallery, an independent artist space and gallery in Prague.

It all revolves around relationships. Small disagreements, changing weather patterns, the matters of language, art. There is no one answer to the question of what art is to me—the plurality of unplanned configurations, the physicality of untold spaces in between, the curious force behind taking time to take care. Exploring these relational spaces comes as a necessity. When my father died, the ground under me cracked and I started thinking about the layers of earth under our feet and all the water that filters through, the chained cyclicality full of complications.12 A rupture or an imbalance sparks a cascading effect that either initiates structural change within the whole living network or transforms the system into something else. Like something which is supporting, falling, and disintegrating, all at the same time, I search for strength in fragility.34

What draws me to relationality at risk5 is the integrative stacking of parts on top of one another, up until the complexity fails us and the wish for an explanation becomes futile. My building blocks span across diverse matters, such as the chronodiverse systems on Earth, traditional crafts, Rumi’s tidal poetry, entanglement, questions of balance, and constructing a house. In his book Cosmos, Gombrowicz investigates how things relate to one another, feeling the movement under each insignificant sign. “The swarm, the roar, the river…nothing is easier than to configure!” I like to engage in play where metals grow into wood, soft materials find themselves in heavy bodies, and natural and synthetic materials confront their vulnerable tensions. From classical antiquity to the 18th century, it was believed that minerals and metals grew underground like organic matter. In such fictional concepts, science merges with poetry, becoming elusive while simultaneously offering a vast horizon of possibilities—unbounded and undogmatic. In my sculptures, I strive to combine these various intra-active approaches and techniques, incorporating materials, such as wood or metal6with other (in)organic matter – glass, clay or found objects.78My fascination with organic materials stems from an attempt to understand the irreversibility of (de)composition. Scaffoldings, opening drawers, and other compartments are shapes that I am currently working with and can be seen as a foundation through which attention is redirected toward perceiving the seemingly insignificant—what supports and structures.

While both Czech and English are my native languages, a lot gets lost in translation. They are two clashing mindsets and identities, uprooting my notion of belonging to anything but to an infinite dialogue. My upbringing was vibrant, surrounded by professors, poets, healers, and artists, all speaking a language of their own. I am still finding my way through the disorder.

I want to live a radical tenderness that resists indentured individualism without romanticizing how we relate. To me, feminism is not only about the equality of women, but about a broader sense of compassion and respect towards minorities, animals, and entire ecosystems that are being destroyed. There cannot be wilderness without kindness and giving weight to intuition. But can we relate to nature without humanizing it? Driven by metaphors, but also at risk of oversimplification, art can encourage multiple ways of seeing and vocalizing unseen perspectives.

What would we do without the risk of uselessness? Also, what happened to talking about love?

The text was written in collaboration with Anežka Januschka Kořínková.

1Image: Mia Milgrom, The Water Drinks Me, video, collaboration with Denisa Müllerová, 2024, created for the Czech Philharmonic and Galerie Rudolfinum, Courtesy of the artist.
2Image: Mia Milgrom, The Water Drinks Me, video, collaboration with Denisa Müllerová, 2024, created for the Czech Philharmonic and Galerie Rudolfinum, Courtesy of the artist.
3Image: Mia Milgrom, Mining the Undersense, steel, glazed ceramic, installation view at Fait Gallery, 2023. Courtesy of the artist.
4Image: Mia Milgrom, Mining the Undersense, steel, beech wood,  installation view at Fait Gallery, 2023. Courtesy of the artist.
5Image: Mia Milgrom, Undercurrents, stainless steel, hand-blown glass, green micro-algae, honey combs, reed, silicone tube, water, 2024, Courtesy of the artist.
6Image: Mia Milgrom, Drop, cherry wood, cast aluminium, 2024, Courtesy of the artist.
7Image: Mia Milgrom, Animal, Mineral, Vegetable steel, glazed ceramic, 2023, Courtesy of the artist.
8Image: Mia Milgrom, Undercurrents stainless steel, hand-blown glass, green micro-algae, honey combs, reed, silicone tube, water, beech wood, aluminium, canvas, glue, 2024, Courtesy of the artist.

–Narodila se v roce 1996 v Praze, Česko. Zde také působí jako umělkyně a kurátorka. Ve své tvorbě zpracovává témata lidských a mimo-lidských vztahů a systémů podpory. Její prostorové instalace oscilují mezi křehkými momenty rozpadu a symbiózou jednotlivých částí. Kombinováním přírodních a syntetických materiálů vytváří nečekané vztahy a alternativní možnosti napojení. Během studia na Akademii výtvarných umění v Praze absolvovala stáže na Cooper Union v New Yorku a na pražské UMPRUM. Její práce byly vystaveny ve Fait Gallery, v Rudolfinu, na 4. trienále ve Tbilisi, na Cooper Union v New Yorku a v galerii SVĚTOVA 1. V současnosti se jako kurátorka podílí také na programu v nezávislém prostoru Garage Gallery.

Celé se to točí kolem vztahů. Malé neshody, měnící se vzorce počasí, otázky jazyka a umění. Nemám jedinou odpověď na otázku, co pro mě znamená umění – je to pluralita neplánovaných konfigurací, fyzičnost nevyřčených meziprostorů, zvláštní hnací síla umožňující nám pečovat. Zkoumávání těchto vztahovostí se pro mě stává nutností. Když umřel můj otec, země pode mnou začala praskat a já jsem přemýšlela o vrstvách půdy pod našima nohama a o veškeré vodě, která jimi protéká a filtruje se, o provázané cykličnosti plné komplikací.12Trhlina nebo nerovnováha často spouští kaskádový efekt, který buď umožní strukturální změnu v celém systému, nebo ho přemění na něco jiného. Jako něco, co podporuje, padá a rozpadá se zároveň, hledám sílu v křehkosti.34

Co mě přitahuje na rozpadající se vztahovosti5, je integrativní skládání částí na sebe, až do okamžiku, kdy nás ta složitost zklame a touha po vysvětlení se stane zbytečnou. Oblasti, z nichž vycházím, se pohybují napříč tématy, jakými jsou chronodiverzní systémy na Zemi, tradiční řemesla, Rumiho poezie, provázanost, otázky rovnováhy nebo konstrukce domu. Ve své knize Kosmos Gombrowicz zkoumá, jakým způsobem věci mezi sebou souvisejí, vnímá pohyb za každým nevýznamným znakem. „Hejno, řev, řeka… Nic není snadnějšího, než to uspořádat!“ Praktickým překračováním dualismu mezi organickou a neživou hmotou se pokouším o provázání zkušeností, nebo o jakousi spekulativní hru, v níž kovy vrůstají do dřeva a původně měkké materiály se ocitají v těžkých tělech. Od klasického starověku až do 18. století se věřilo, že minerály a kovy rostou pod zemí stejně jako organická hmota. V podobných fiktivních koncepcích se věda vlévá do poezie, stává se neuchopitelnou a zároveň nabízí obrovský horizont možností, neohraničených a nedogmatických. V instalacích mi jde o setkání různých intra-aktivních přístupů, které kombinují dřevo a kov6 s dalšími (an)organickými materiály – sklem, hlínou nebo nalezenými předměty.78Moje fascinace organickou hmotou vychází z touhy pochopit nenávratnost (de)kompozice. Momentálně pracuji s lešením, šuplíky a podobnými tvary, které lze vnímat jako základ, skrze který je pozornost přesměrována ke vnímání zdánlivě nepodstatného – toho, co poskytuje podporu a strukturu.

Čeština i angličtina jsou mými mateřskými jazyky a spousta se toho ztrácí v překladu. Jsou to dva odlišné způsoby myšlení a identity, které vyvracejí mou představu o příslušnosti k čemukoli jinému než k nekonečnému dialogu. Moje dětství bylo pestré, obklopené profesorkami, básníky, léčiteli a umělkyněmi, kteří všichni mluvili vlastním jazykem. Stále si hledám cestu skrze ten chaos.

Pro mě feminismus není jen o rovnosti žen, ale o širším smyslu soucitu a respektu vůči menšinám, zvířatům a celým ekosystémům, které jsou neustále ničeny. Divočina nemůže existovat bez laskavosti a naslouchání intuici. Můžeme se ale vztahovat k přírodě, aniž bychom ji humanizovali? Umění, poháněné propojeností, ale také podléhající zjednodušování, může probouzet rozmanité způsoby vnímání a dávat hlas nevídaným perspektivám.

Co bychom si počali bez rizika zbytečnosti? A proč už se nebavíme o lásce?

Text vznikol v spolupráci s Anežkou Januschka Kořínkovou.

1Obraz: Mia Milgrom, Voda mě pije, video, ve spolupráci s Denisou Müllerovou, 2024, vytvořeno pro Českou filharmonii a galerii Rudolfinum, s laskavým svolením umělkyně.
2Obraz: Mia Milgrom, Voda mě pije, video, ve spolupráci s Denisou Müllerovou, 2024, vytvořeno pro Českou filharmonii a galerii Rudolfinum, s laskavým svolením umělkyně.
3Obraz: Mia Milgrom, Dolování skrytého významu, ocel, glazura, instalace ve Fait Gallery, 2023. S laskavým svolením umělkyně.
4Obraz: Mia Milgrom, Dolování skrytého významu, ocel, bukové dřevo, instalace ve Fait Gallery, 2023. S laskavým svolením umělkyně.
5Obraz: Mia Milgrom, Podtóny, nerezová ocel, vyfoukané sklo, zelené mikrořasy, včelí plástev, rákos, silikonová trubice, voda, 2024. S laskavým svolením umělkyně.
6Obraz: Mia Milgrom, Kapka, třešňové dřevo, tažený hliník, 2024. S laskavým svolením umělkyně.
7Obraz: Mia Milgrom, Zvíře, nerost, zelenina, ocel, glazura, 2023. S laskavým svolením umělkyně.
8Obraz: Mia Milgrom, Podtóny, nerezová ocel, vyfoukané sklo, zelené mikrořasy, včelí plástev, rákos, silikonová trubice, voda, bukové dřevo, hliník, plátno, lepidlo, 2024. S laskavým svolením umělkyně.