Jimena Mendoza

– born 1979 –  is a Mexican artist based in Prague. Her interests go through applied arts, craft and design, she primary works with ceramic, glass, drawings and collages which she combines into space compositions. Her projects filter non-Western, Pre-Columbian iconographies and Eastern European depictions of futurism, tackling in her recent project methodologies from traditional textile, taking the space exhibition as inhuman body to dress and inhabit. She teaches at Sculpture II, Academy of Fine Arts in Prague (AVU).  She is part of Sistema de Creadores de Arte en México.

Promenade

I.

In my early years, my parents’ house represented a universe of things chosen for their earthly, human purpose. Each element there had its reason for being and emanated its intangible history to the inhabitants. This knowledge was transmitted orally and naturally, spreading the meaning and the toponymy inscribed on its walls. Order was a matter of routine in the house, the exact constellation between the things it stored; copper jars, striped blankets, pieces of paper, crockery, paintings, rubber bands, photos, red bricks, glasses, jergas, empty jars, light and sound among other unique properties. The disorder was marked by the gradual decease of useless objects, straggling in their place under layers of inert dust; the stereo, the computer, the telephone, the glass cabinets, the fireplace and the smithy belonged to those zones of oblivion. Chaos also succumbed, but its cause was either human or animal. There began my questions about origin, destiny, community and cosmovision, happiness and learning.

II.

I have a soft spot for things, a fascination for all that is handmade. There is no very exact rule that guides me, but there is intuition and genuine interest in looking, touching, tracing: shoes, books, chairs, curtains, a column, the infinite universe of things that pass and dance before my eyes. 

In contemplating what is built, what is feathered, what is spliced, what is estimated in beats, knowledge and skill. Admiration and appreciation is aroused by those who are in action, building, making, being fulfilled by the invention and imagination with which they devote themselves to the endeavour of giving sense to nonsense. There, loneliness exists, but it is overwhelmed by the colossal web of constructions that we inhabit. 

I found myself similarly amazed by the mixed, kneaded and fired earth with which I grew so fond of just by touching it for the first time. Cups, pots and mugs, made of the same material with which our ancestors epitomized the highest deities of nature; a different understanding of and linkage between ceramics and its use. I then modelled some figures and sketched a party. Ceramics has been a joy, a latent aspect of my work, if I were to denominate it, it would be my companion, my friend. 

III.

I like to get lost, I like to feel confusion and uncertainty, to stay still and search for the answer; to be in front of an advertisement and read things I don’t understand – but really read them – to observe, to intuit and invent something, perhaps that’s why I’m here.

Promenades are ways of thinking, some say. Some promenades are so extensive that they become trajectories, while others get abandoned or the path is left and they settle in the entrails of a single place without losing their course. Walking has been very important, walking among people, books, trees, buildings, songs, the unknown, cars, the unfinished, dogs, colours, garbage, language and its forms. 

The trail has not been a safari, but it has taken me to uncertain places between the tangible and the intangible. Some desert people and their rugs took me to the border town and its pots; the pots to the bowl; the sonideros to topiaire; the gloves to futurism, and so on, more or less. 

IV.

I got into a van and we drove for miles through the cold, 

through immense and beautiful territory. 

When we arrive, I see a world of people and walk down to the square, 

I cross the cemetery with dead people I have never met, 

I continue down towards the square, 

people group together, chatting, walking, turning, chewing, shaking, laughing. 

The square is big and there is smoke, 

the girls all dressed in their wool skirts. 

I am amazed.

V.

Once we went on a trip, we took with us a towel, which became a blanket, a scarf, a shawl and a dress, a mat, a door, a turban, a shading screen, a mattress and a towel again. 

Textile is an extraordinary thing – dreaming the fretwork and transferring it to the band – I realized that a cloth is a piece of linen that covers walls and gives warmth to the house; it is given as a tribute; it seals alliance between towns and people; it is a trophy; it is a shell; it dresses one and the other. The dress narrates, gives identity, denounces, incarnates, transforms, it is a second skin, it invokes the supernatural, it is a shell-home, it replicates the body, it is used, worn, burned, buried, it is a treasure, which exists and resists, in some places.

Cuerpo has been a long-term project which I started in 2021. It has to do with the towel, Navajos’ rugs, with the bridal gowns my mom made, with my love for frescoes and indigenous embroidery, with the Tlapaneco people and Iroquois, Tuva, Nasca, the paper mulberry, Indajani, with Nigeria where I have never been, with the act of dressing, as the mountains do with their green dress.

The text was written by the artist.

1Image: Jimena Mendoza, Flat Beings, oil on canvas and wood, 2022, Courtesy of the artist.
2Image: Jimena Mendoza, I love Smichov, collage, 2013, Courtesy of the artist.
3Image: Jimena Mendoza, Geometría (Konstelovat), polychrome ceramics, 2015, Courtesy of the artist.
4Image: Jimena Mendoza, Konstelovat, color pencil on paper, 2015, Courtesy of the artist.
5Image: Jimena Mendoza, Speculative shapes, polychrome ceramics and metal, 2016, Courtesy of the artist.
6Image: Jimena Mendoza, Cuerpo III., enamel, wood, ceramics and painting on canvas, 2023, Courtesy of the artist.
7Image: Jimena Mendoza, Teule no.4, polychrome ceramics, 2022, Courtesy of the artist.
8Image: Jimena Mendoza, Cuerpo IV., painting on canvas, ceramics, 2023, Pragovka Gallery, Courtesy of the artist.
9Image: Jimena Mendoza, Cuerpo V., polychrome ceramics, 2024, Courtesy of the artist.
10Image: Jimena Mendoza, Ven a mi (Přij’d ke mně), casting glass, 2018, Courtesy of the artist.

– narozena 1979 – je mexická umělkyně žijící v Praze. Zabývá se užitým uměním, řemeslem a designem, pracuje především s keramikou, sklem, kresbami a kolážemi, které spojuje do prostorových kompozic. Její projekty filtrují nezápadní, předkolumbovské ikonografie a východoevropská zobrazení futurismu, v posledním projektu se zabývá metodologiemi z tradičního textilu, přičemž prostorovou výstavu pojímá jako nelidské tělo, které obléká a obývá. Vyučuje na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU), obor Sochařství II. Je součástí Sistema de Creadores de Arte en México.

Procházka

I.

V mých raných letech představoval dům mých rodičů vesmír věcí vybraných pro svůj pozemský, lidský účel. Každý prvek v něm měl svůj smysl existence a směrem k obyvatelům vyzařoval svou nehmotnou historii. Tato vědomost se předávala ústně a přirozeně, šíříc význam a toponymii vepsanou na stěnách. Dům měl svůj zažitý řád, který spočíval v přesné konstelaci mezi věcmi v něm – měděnými nádobami, proužkovanými dekami, papírkami, nádobím, obrazy, gumičkami, fotografiemi, červenými cihlami, sklenicemi, prázdnými sklenicemi, světlem a zvukem – vedle dalších jedinečných vlastností. Nepořádek se vyznačoval postupným zánikem předmětů, které nepotřebné setrvávaly na svém místě, přičemž se na nich hromadily vrstvy nehybného prachu. Do těchto zón zapomnění patřily stereo, počítač, telefon, skleněné skříňky, krb i kovárna. Panoval také chaos, ale jeho příčinou býval člověk nebo zvíře. Tam začaly mé otázky o původu, osudu, společenství a světonázoru, štěstí a učení.

II.

Mám slabost pro věci, fascinuje mě ruční výroba. Neexistuje žádné přesné pravidlo, které by mě vedlo, spíš je to intuice a opravdový zájem dívat se, dotýkat se, mapovat: boty, knihy, židle, záclony, sloupek, nekonečný vesmír věcí, které se míhají a tančí před mýma očima.

Rozjímat nad tím, co je postavené, opeřené, splácané, nad tím, co je obsáhnuto v tazích, znalostech a dovednostech. Obdiv a uznání vzbuzují ti mnozí, kteří se činí, staví, tvoří, naplňuje je invence a fantazie, s níž se ujímají nelehkého úkolu dávat smysl nesmyslům. V tom případě existuje samota, ale převažuje ji obrovská síť konstruktů, které obýváme. 

V podobném úžasu jsem se seznámila s míchanou, uhnětenou a vypálenou hlínou, ke které jsem přilnula, jakmile jsem se jí poprvé dotkla. Nádoby, mísy a šálky vyrobené ze stejného materiálu, kterým naši předkové znázorňovali nejvyšší božstva přírody – jiné chápání a vazba na keramiku a její užití. Následně jsem vymodelovala několik postav a načrtla partičku. Keramika byla radostí, latentním aspektem mé práce, kterou kdybych mohla pojmenovat, byla mou společnicí, mou přítelkyní.

III.

Ráda se ztrácím, ráda cítím zmatek a nejistotu, ráda se zastavím a hledám odpověď; stát před reklamou a číst věci, kterým nerozumím – ale číst je doopravdy – pozorovat, něco navnímat a vymyslet, myslím, že proto jsem tady.

Někteří říkají, že procházky jsou způsoby myšlení. Některé procházky jsou tak rozsáhlé, že se z nich stanou trajektorie, najdou se i takové, které člověk opustí nebo při kterých sejde z cesty a uchýlí se v útrobách jednoho místa, aniž by se ztratila trasa. Procházky byly pro mě velmi důležité, procházky mezi lidmi, knihami, stromy, budovami, písněmi, neznámým, auty, nedokončeným, psy, barvami, odpadky, jazykem a jeho podobami. 

Tato cesta nebyla safari, ale zavedla mě na nejistá místa mezi hmatatelným a nehmatatelným. Lidé pouště a jejich deky mě přivedly k pohraničnímu městu a jeho nádobám; nádoby k bowl-u; sonideros k topiaire; rukavice k futurismu, víceméně a tak dále. 

IV.

Nasedla jsem do dodávky a jeli jsme kilometry mrazem, 

rozlehlým a krásným územím. 

Když dorazíme, vidím svět lidí a sejdu dolů na náměstí, 

přejdu hřbitov s mrtvými, které jsem nikdy nepoznala, 

pokračuji dolů směrem k náměstí, 

lidé se seskupují, povídají si, jdou, otáčejí se, žvýkají, třesou se, smějí se. 

Náměstí je velké a je tam kouř, 

dívky jsou všechny oděné v sukních z vlny. 

Žasnu.

V.

Jednou jsme šli na výlet, vzali jsme si s sebou ručník, ze kterého se stala deka, šátek, šála a šaty, kobereček, dveře, turban, stínítko, matrace a zase ručník. 

Textilie je neobyčejná věc – snít o ozdobném vzoru a přenést ho na stuhu – uvědomila jsem si, že oděv je plátno, které přikrývá stěny a vytváří teplo domova, vzdává se ním hold, zpečeťuje spojenectví mezi národy a lidmi, je trofejí, je schránkou, obléká jednoho i druhého. Šaty vyprávějí, utváří identitu, vypovídají, ztělesňují, proměňují, jsou druhou kůží, volají k nadpřirozenu, jsou domovem jako ulita nebo krunýř, napodobují tělo, jsou obětinou, používají se, pálí se, pohřbují se, jsou pokladem, který existuje a odolává – alespoň někde.

Cuerpo je dlouhodobý projekt, na kterém jsem začala pracovat v roce 2021. Souvisí s ručníky a Navažskými dekami, se svatebními šaty, které šila moje matka, s mou láskou k freskám a domorodým výšivkám, s národy Tlapanéků a Irokézů, s národy Tuva, Nazca, s tureckým morušovníkem, Indajani, s Nigérií, kde jsem nikdy nebyla, s činností oblékání se, stejně jako se hory odívají do zeleného šatu. 

Text napsala umělkyně.

1Obrázek: Jimena Mendoza, Flat Beings, olej na plátně a dřevě, 2022, S laskavým svolením umělkyně.
2Obrázek: Jimena Mendoza, I love Smichov, koláž, 2013, S laskavým svolením umělkyně.
3Obrázek: Jimena Mendoza, Geometría (Konstelovat), polychromovaná keramika, 2015, S laskavým svolením umělkyně.
4Obrázek: Jimena Mendoza, Konstelovat, barevná tužka na papíře, 2015, S laskavým svolením umělkyně.
5Obrázek: Jimena Mendoza, Speculative shapes, polychromovaná keramika a kov, 2016, S laskavým svolením umělkyně.
6Obrázek: Jimena Mendoza, Cuerpo III., smalt, dřevo, keramika a malba na plátně, 2023, S laskavým svolením umělkyně.
7Obrázek: Jimena Mendoza, Teule no.4, polychromovaná keramika, 2022, S laskavým svolením umělkyně.
8Obrázek: Jimena Mendoza, Cuerpo IV., malba na plátně, keramika, 2023, Pragovka Gallery, S laskavým svolením umělkyně.
9Obrázek: Jimena Mendoza, Cuerpo V., polychromovaná keramika, 2024, S laskavým svolením umělkyně.
10Obrázek: Jimena Mendoza, Ven a mi (Přij’d ke mně), lité sklo, 2018, S laskavým svolením umělkyně.